Stavba Českého domu byla vyústěním snah české menšiny o emancipaci a zrovnoprávnění v převážně německých Vítkovicích, tehdy ještě samostatné obce u Moravské Ostravy. Zde od 80. let 19. století dochází k silné germanizaci obyvatel, úředním jazykem je němčina. Za této situace vzniká v polovině 90. let u části vítkovických Čechů potřeba vyrovnat se v národnostním rozvoji.   
   V roce 1893 dochází k založení České besedy a Čtenářského spolku, v roce 1894 první soukromé české obecné školy a v roce 1895 ustavení Sokola. Pro činnost spolků, které dále přibývaly, bylo potřeba spolkových místností. Vznikla potřeba vytvořit středisko společenského národního života.
   V roce 1898 se ustavuje České stavební družstvo pro Vítkovice a okolí, které ihned přikračuje k uskutečnění záměru. Ještě v témže roce byl položen základní kámen v místě zbouraného zájezdního hostince na Místecké ulici. Český dům projektoval a stavěl moravsko-ostravský stavitel a architekt Bohumil Židlický. Celá stavba byla financována z podílů členů družstva a hypoték. 
   Český dům byl dostavěn a otevřen 26. 11. 1899 slavnostním aktem |LINK|. Nádherná budova s členitou fasádou se stala chloubou českých obyvatel. Vznosný vestibul se sloupy a širokým schodištěm, divadelní sál s velkolepou štukovou výzdobou a na svou dobu technicky nejlépe vybaveným jevištěm na Moravě, s tělocvičnou, restaurací a nálevnou. Klubové místnosti se nabízely k rozmachu spolkové činnosti dalších vznikajících spolků. Už v roce 1900 byla k hlavní budově přistavěna veranda a v zahradě byla v téže době postavena dřevěná kuželna a besídka.
    Český dům se stal centrem českého společenského života celého okolí. Rozvíjí se tělocvičná činnost Sokola, divadelní představení spolku divadelních ochotníků „Tyl“, literární a debatní večírky, přednášková činnost. V roce 1903 zde dokonce přednáší prof. T. G. Masaryk „O sociální otázce“.
    Postavení Českého domu finančně vyčerpalo členy stavebního družstva. Hledají se cesty jak zaplatit dluhy, které narůstaly, hrozila exekuce domu. V roce 1904 je proto ustavena Matice Českého domu, jejíž členové se snaží dům zachovat. Pro financování stavby byly rozesílány žádosti o podporu stavby, konány sbírky, pořádány loterie, předávány výtěžky divadelních představení a pořádaných akcí.  I přes těžkosti dochází k rekonstrukci plynového osvětlení budovy na moderní elektrické. V roce 1912 bylo zakoupeno kompletní vybavení tělocvičny a šaten Sokola. Opětné zadlužení hrozí novou likvidací Českého domu. Tenkrát zachránil situaci osobní obětavostí poslanec Zemského sněmu F. Staněk.
    Situace Českého domu se vyřešila až po I. světové válce po vytvoření Československé republiky, kdy v roce 1921 valná hromada Sokola rozhodla o koupi Českého domu s využitím poskytnuté subvence. Sokol se stává majitelem budovy a přebírá zodpovědnost za provoz budovy jako své sokolovny. 
   K 25. výročí Českého domu je vydaná publikace, která uvádí, že zde působí tyto spolky: Národní jednota vzniklá z České besedy, Klub českých velocipedistů „Vítkovice“ (od roku 1899), Spolek divadelních ochotníků „Tyl“ (od 1907), Klub Esperantistů Vítkovice (Moravia) od 1909), Odbor Klubu českých turistů ve Vítkovicích (od 1921), Hudební kroužek (od 1922) brzy přetvořený na Orchestrální sdružení s dirigentem J. Pešatem a samozřejmě Tělocvičná jednota Sokol pro Vítkovice a okolí (od roku 1899). Mimo to zde byly dočasně umístěny: Měšťanská škola chlapecká (1910 – 1912), Městská knihovna a čítárna (1908 – 1921) a Občanská záložna (do r. 1908). 
    V 30. letech dvacátého století dosahuje činnost Sokola v Českém domě dosud nebývalých rozměrů, takže jsou využívány i tělocvičny škol, je postaveno kino Rekord (dnes Mír), jehož provoz je finančním přínosem pro jednotu. U Českého domu bylo definitivně upraveno letní cvičiště, hřiště pro házenou a odbíjenou, běžecká dráha, doskočiště.  Sokol, ale i další spolky zde pokračují v konání schůzí, plesů a šibřinek, četných akademií, divadelních představení, slavností a veřejných cvičení. Pro návštěvníky letních slavností sloužila zahrada se vzrostlými stromy, k dispozici byla kuželna a besídka.
    Druhá světová válka přerušila činnost Sokola, Český dům byl okupanty zabaven, ale hned po roce 1945 začíná nová, ještě rozsáhlejší činnost Sokola.
    Události roku 1948 s vynucenou „reorganizací“ Sokola do sjednocené tělovýchovy vyústily do jeho zrušení a tak od roku 1955 se Český dům stává majetkem závodní skupiny ROH Vítkovických železáren Klementa Gottwalda a poté Tělovýchovné jednoty Baník VŽKG, později TJ VŽKG a TJ Vítkovice.
    Od 60. let přestává budova Českého domu sloužit kulturním a společenským účelům, kde tuto funkci přebírá nově postavený Dům kultury Vítkovic na dnešní ulici 28. října. V té době je i tělocvičná činnost přemístěna do tělocvičny u Závodního hotelu a sportovní činnost se rozvíjí na stadionu VŽKG. V budově Českého domu je oddíl zápasu TJ Vítkovice. Budova se stává pouze okrajovou institucí TJ Vítkovice s omezenou údržbou.
    A pak hned na počátku 80. let čekala budovu „tvrdá rána“, kdy z rozhodnutí vedení železáren a města Ostravy dochází ke zbourání nádherného divadelního sálu a tělocvičny, je zabrána zahrada s hřišti. To je zdůvodněno stavbou nové ulice Místecké. Zbývající budova je v roce 1980 odprodána podniku Restaurace Ostrava-Jih a v budově je umístěno stravovací zařízení žáků, cestovní kancelář a projekční složka Restaurací. A to jen dočasně, neboť záměrem města těch let byla demolice celé budovy Českého domu do roku 2000. Český dům čekal stejný osud jako i části městské čtvrti Vítkovice…
    Obnovou České obce sokolské po revolučních událostech roku 1989 a po obnovení činnosti Tělocvičné jednoty Sokol Vítkovice dochází v roce 1992 k navrácení sokolského majetku – zbývající části Českého domu. Jednota od počátku vedle rozvinutí tělocvičné a kulturní činnosti musela přistoupit i k rekonstrukci a obnově poměrně značně zchátralé budovy.   
    V období 1994 až 2019 bylo nutno postupně opravit střechu, vyměnit topení, provést izolaci základů, vyměnit okna, opravit fasádu, provést rekonstrukce v restauraci a zásadní vnitřní úpravy, aby budova splňovala požadavky na tělocvičnou činnost Sokola: vzniká tělocvična vč. šaten, taneční sál, šachovna, posilovna, hudebna, krojovna, herna stolního tenisu jako středisko volného času a kancelář jednoty.  To vše vyžadovalo značné finanční náklady, kdy byly prostředky získávány díky dotacím, které poskytla Česká obec sokolská, Sokolská župa Moravskoslezská, Statutární město Ostrava a Městský obvod Vítkovice. Z části byly opravy pokryty i z vlastních prostředků jednoty.
    Tak 120. výročí otevření budovy jednota oslavila již v prostorách důstojného tělocvičného, kulturního a společenského střediska Vítkovic. Tato budova Českého domu nejen pro svoji architekturu, ale především pro svoji bohatou, úžasnou a jedinečnou historii byla rozhodnutím Národního památkového ústavu zařazena v roce 2004 do Ústředního seznamu kulturních památek České republiky. Pečovat o ni je závazek pro nastupující generaci.